Uvězněn
Ležím tu znehybněn ve svém
vězení
Pro náš život ztracen a nalezen zas
Pár obrázků,
postel, ven vidět moc není
Bojím se vidět, jak pomalu běží
čas
Jak dlouho budu platit své kroky bolestí
Jak dlouho
budu čekat, než ucítím tě zas
Jak dlouho budou mě slepovat
náplastí
Jak moc chybí ten druhý každému z nás
Nohy
těžké jak padlé stromy za oběť papíru
Záda tuhá jako
strom větrem ohýbáný
Postel mi je jak rakev vyrobená na
míru
V hlavě mi zní jedné písně text oblíbený
Šeptám
"prosím přijď a vnes trochu světla do mé cely"
Hladím
místo, kde si posledně seděla
Sleduji mouchy jak proti oknu
létají jako střely
Jedna hledá cestu jak by sem vletěla
Jak
dlouho budu plnit pohár touhy po tobě
Jak dlouho prahnout po tvé
otevřené náručí
Jak moc budeme smět ještě toužit po
sobě
Vidím jeden mrak, snad ti můj vzkaz doručí
Jak
dlouho budu uvězněn, než ucítím konečně svobodu
Za kolik
kapek krve ještě mě odtud vlastně vysvobodí
Bude a jak dlouhá
pak naše cesta nahoru
Co se stane, když Tvé touhy na můj
hřebíček neuhodí?